Česká škola

Rádi bychom Vám připomněli historii

budovy České školy, která tento rok oslaví 90 let.

Historie začíná již převratem v roce 1918. Vznik ČSR znamenal, že německá školní budova byla zabrána pro českou školu. Nejprve byla otevřena jen jediná česká třída, neboť odpor ze strany místního německého školního výboru a obecního zastupitelstva byl nebývalý. Prvním správcem české školy se stal Jan Kovář. Mimořádné úsilí tehdy vyvinul místní brusič skla Jan Vyskočil, který stál v čele snažení místních Čechů o zřízení školy s českým vyučovacím jazykem.

Zemská školní rada ve snaze zlepšit a vylepšit situaci s českou školou ve Smrčné vydala rozhodnutí o nuceném zabrání všech tříd v německé škole. Proti redukci německé školy o jednu třídu podal místní německý výbor včetně obecního zastupitelstva odvolání k Ministerstvu školství a národní osvěty, které však obě stížnosti postupně zamítlo. Stejný problém byl při získání bytu pro správce české školy. Nakonec musel být zajištěn až rozhodnutím Okresní politické správy v Německém brodě.

Umístění české dvoutřídní obecné školy v německé škole se nakonec ukázalo jako naprosto nevyhovující. Ústřední matice školská v Praze se proto rozhodla postavit ve Smrčné novou školní budovu.

 Navzdory všemu a po mnohaletém úsilí se nakonec česká Jubilejní škola ve Smrčné stala skutečností.

Budovu školy projektoval architekt prof. dr. Milan Babuška, autorizovaný civilní inženýr pro architekturu a pozemní stavby z Prahy. Rozpočet na stavbu činil 558 tis. Kč. Výběrovým řízením získala zakázku stavební firma arch. Miroslava Smlsala, stavitele a tesařského mistra z Prahy - Vinohrad, Na Šafránce 24.

Slavnostní otevření školy se uskutečnilo v neděli dne 9.června 1929.

Jak poznamenaly Jihlavské listy, slavnost se nad očekávání vydařila a byla nadšenou manifestací Smrčenských menšinářů.

Zúčastnily se jí především české spolky a Češi z blízkého i dalekého okolí. Odbory Národní jednoty pošumavské z Humpolce, Okrouhlic a místní odbočky vedené zdejším řídícím učitelem Jaroslavem Kokešem, dále zástupci Úřední matice školské, Ministerstva školství a Okresního úřadu v Německém Brodě. Nechyběl ani inspektor státních škol Václav Komrs z Jihlavy a zástupce legionářské obce kapitán Rudolf Smrčka. Po projevech, děkovných telegramech kanceláři prezidenta republiky a dalším institucím se konal průvod od staré školy k nové, prohlídka budovy a zábava s občerstvením. Jménem českého obyvatelstva poděkoval na závěr všem účastníkům a budovatelům předseda místního školního výboru Karel Krainer.

Ve školní budově byl rovněž umístěna mateřská školka, která byla zřízena rozhodnutím Ministerstva školství a národní osvěty dne 30. června 1928, čímž získalo české školství ve Smrčné důstojný stánek.

Za protektorátu v roce 1941 musela česká škola svoji budovu opustit a vystěhovat se do náhradních, byť nevyhovujících prostor v budově čp. 22 - německá škola, kde převzala zastaralé zařízení. Současně byla redukována na školu jednotřídní. Nejnutnějších oprav se tehdy ujala stavební firma Knor z Jihlavy. Počet žáků 22 se do roku 1942 zvýšil na 39.

Podle písemností z období protektorátu se stěhování dotklo i zdejší mateřské školky čítající 12, později 16 dětí. V letech 1928-1938 zde vyučovala Marie Kalinová, od roku 1939 -1941 Anna Jelínková  a nakonec V. Holanová. Pak už nebylo možné získat pro školku vyučující  a tak v roce 1943 došlo k jejímu přemístění do Vysokých Studnic. Znovu otevření se školka dočkala v září 1945, kdy zde nastoupilo 19 dětí a vedení se ujala Ludmila Doležalová. V roce 1946 pak přišla na její místo Květuše Havránková.

Za zmínku stojí velká vánice, která v roce 1941 postihla zdejší kraj. Až tři metry vysoké závěje a spousty sněhu učinily všechny cesty v okolí neschůdnými a nesjízdnými. Obtížné spojení obstarávaly pouze sáně tažené koňmi. Děti z okolích samot, zvláště ze Stříbrného Dvora, nedocházely pravidelně na vyučování a navíc byly pro pěší chůzi nedostatečně oblečené.

V roce 1942 byl podle kronikáře zřízen v bývalé budově české školy tábor Hitlerjugend.

Dne 5. května 1945 byla škola zabrána pro německé vojsko a pro vystěhovalce prchající před frontou.

Pravidelné vyučování bylo zahájeno až po důkladné očistě v září roku 1945, kdy do školních lavic zasedlo 29 dětí.

Závěrem dodejme, že Česká dvoutřídní smíšená škola (1921) byla v roce 1929 přejmenována na Obecnou školu ve Smrčné s vyučujícím jazykem československým a v roce 1932 na Obecnou školu ve Smrčné. V jejím čele se postupem vystřídali:

Jan Kovář (1921-1922 ), Rudolf Kněžínek (1923-1924), Jaroslav Kokeš (1925 - 1929), Václav Švácha (1930), Josef  Škoudlil (1931-1935), Bohumil Bezděkovský (1936-1937), Bohumil Machula (1937-1940), J. Vičar, Václav Duben (1940-1943), Bohumil Misař (1944), J. Hlavsa (1944-1945), Jan Zeman (1945-1945), Stanislav Gabriel (1946-1953), Anna Blažková (1953-1954), Josef Hort (1954-1956), Bohumil Píša (1956-1962), Jan Kovacs (1962-1964), Josef Nováček (1964-1966), Jarmila Kovářová (1966-1967), František Andrlík (1967-1974), Ruth Andrlíková (1974-1977) a posledním ředitelem byl Miroslav Talpa (1977-1980 )

Poválečný život zdejší školy lze sledovat v pečlivě pořizovaných každoročních zápisech ve školní kronice.

Dne 16. dubna 1980 seznámil zástupce ONV Jihlava vedení školy a rodiče žáků, že škola ve Smrčné bude uzavřena ke dni 1. září 1980. Celkem 19 žáků pak dojíždělo do Jihlavy a v budově zůstala už jenom mateřská školka.

Do školní kroniky je možné nahlédnout v Jihlavském archivu.

První žáci v roce 1929.

Žáci ve třídě, píše se rok 1932.

Zdroj fotografií dětí - paní Kvášová Marie

Česká škola v roce 2003.

Za zmínku určitě stojí architekt, který projektoval českou školu ve Smrčné:

Smrčná měla neobyčejné štěstí, neboť budovu české školy jí vyprojektoval talentovaný architekt. Po rakovnické reálce studoval Milan Babuška na ČVÚT v Praze architekturu a souběžně i hru na housle. Před první světovou válkou tak nejen projektoval, ale dokonce i dirigoval Českou filharmonii. Ve své architektonické tvorbě se specializoval především na projekty škol a průmyslové stavby.

Jeho významné práce :

 

Technické a zemědělské museum v Praze

  

 

Poštovní a telegrafní úřad Náchod 1               Průmyslové budovy železáren v Podbrezové       

 

        

 Vlastní vila Dolní Žandov       

 

Lázně Velichovky - Masarykův dům                     Škola Havířov

                                                                                      

Palác ARA v Praze

            

Prof. Ing. arch. Dr. techn. Milan Babuška, autor více jak 200 škol a průmyslových staveb, zemřel 17. října 1953, v Praze.

Narodil se 20.11.1884 Dubí u Kladna, dětství prožil v Unhošti. Po studiích na rakovnické reálce odešel studovat architekturu na ČVUT. Protože byl též mimořádně hudebně nadaný, současně s architekturou studoval hru na housle. Před první světovou válkou krátce pracoval jako architekt, působil rovněž jako dirigent České filharmonie. Byl jmenován profesorem na průmyslové škole v Jaroměři a současně s profesurou pracoval jako soukromý projektant. Zúčastnil se několika soutěží, jeho projekt stavby ústavu pro mentálně postižené děti v Chotěboři tehdy zvítězil.